čtvrtek 21. ledna 2016

Mějte vůli...aneb noha za hlavou...

Začala bych asi upřímným obdivem a poklonou určenou lidem kteří posilují, protože i kdybych se postavila na hlavu nedokážu se donutit každý den cvičit a tak mi nezbívá nic než být vyjímečná, alespoň něčím jiným :) ale jak sem říkala článek o originalitě někdy jindy.. Každopádně lidičkové mějte vůli bude se vám žít líp ať už se každej den učíte nebo poctivě dřepujete obdivuji to poněvadž já sem vytrvalá maximálně v tom, jak si říkám každej den, že bych si měla zacvičit já vím je to úcty hodné...tak a tohle sem si myslela až do teďnež jsem si dneska jen tak mrtvě ležela na posteli a asi sem se chtěla podrbat to už nevím a najednou jsem zjistila, že mám jednu nohu nataženou a druhý stehno mám na hrudníku sice pokrčené (ano pokrčené stehno..to ste ještě neviděli nebo co? O.o), ale žádnej ohebnej z nebe nespadl..a co mě nenapadlo zkusit si dát nohu za hlavu...a lidičkové podržte se já to umím moc nechápu já sem teda byla ohebná vždycky, ale tohle je nějak víc O.o ale říkám si že by bylo konečně poznat, že cvičím jógu? O.o A pak mi došlo, že ačkoliv mi to teda nedělám nějak moc záměrně já se vlastně protahuju úplně každej den...tak ještě bych se mohla donutit každej den učit a budu už uplně vůl člověk s vůlí...ale ačkoliv se můžu podrbat nohou na ramenu asi bych byla radši kdybych měla vůli k tomu abych se každej den něco šprtala...a asi bych se měla naučit psát o něčem...ale když ono to není tak jednoduché, protože málo smysluplných myšlenek rozvíjím tak, aby se o tom dalo takhle napsat pár řádků a zároveň to bylo o něčem normálním O.o uvidíme třeba bude příští článek zabívající se třeba nějakým vážným tématem třeba tání ledovců (v kofole) kůli globálnímu oteplování asi se bude jmenovat zakažte krávám prdět nebo nepoužívejte deodoranty jestli se nechcem usmažit nebo utopit...

středa 20. ledna 2016

Meruňková kapsička- aneb jak je důležité se těšit...

Né těšit jako na něco, ale těšit jakože ze života se těšit...a to je vám náramně důležitý! Ne opravdu nedělám si šprťouchlata (mimochodem šprťouchlata je opravdu výborný slovo) je důležité mít radost z malých věcí protože člověk nemůže čekat, že mu veliké věci jen tak budou padat do klína poněvadž co by to pak bylo za život O.o a vlastně bychom potom asi vyžadovali místo velikostí nějaké obrovitosti, ale když se člověk dokáže radovat z maličkostí to mu pak velké věci dělají mnohem větší radost a život je přece krásnej tak proč nemít radost z toho jak sou listy už konečně krásně zelené aneb prosím ať už je tu to období kdy je možné se radovat právě z barev v přírodě..protože co si budeme povídat zima to je uplně zabiják radosti kromě Vánoc pro mě teda nic nějak k radování není, ale zase je to úplně období na to dělat si radost aneb abych vůbec řekla něco o meruňkových kapsičkách- to jsou takové nejlepší věci pod sluncem, ale že existují jsem zjistila až dneska což je docela smutné páč mám fakt moc ráda meruňky, ale to jsem zjistila taky až teď někdy a jak by řekla moje babička je to i zdravý na srdíčko až na to, že je miluju v kompotu nebo marmeládě a tam je ještě tuna cukru a ten teda moc zdravej není...ale je důležitý mít sladký život :3... a jak sem se k tomu dostala? Asi od dělejte si radost, protože sem si dneska jednu tuhle božskou věc pořídila :3 vydržela to chudinka asi dvě minuty, ale radost mi opravdu udělala a poslední moudro článku buďte i vy jako meruňkové kapsičky! Těšte lidi kolem sebe :) ať se na sebe nemusíme vzájemně zlobit :)

úterý 19. ledna 2016

Ukulelátko- kytary samoživitelky..

Ukulele, uke, ukulelátko, ukulela, ta malá kytara...
Nehrajete na nic? Ale hudbu máte rádi? No musím říct, že pokud jste příznivec něčeho jako je death metal tak vás nepotěším, protože to není úplně to pravé oříškové na uke...ale jinak se asi téměř cokoli dá udělat v nějaké vezi pro uke a často je to jemnější a rozkošnější verze písničky...ovšem mé uku a já to je láska na celý život můžu si ho brát kam chci a ono mě poslouchá a je takové trochu praštěné jako občas dokážu být já, ale dá se na něj zahrát třeba debussy (ano clair de lune :3 a nezní to děsózně) takže je vlastně v celku univerzální a teď se musím smát když to napíšu, ale zároveň to není tak moc mainstream (o tom, ale jindy v jiném článku...) jako třeba kytara ikdyž ta je možná působivější když na ní někdo umí i když je i hodně holek co nemají moc hudebního sluchu a tak kytara občas zabere ačkoliv na ni dotyčný ani tak moc neumí. Je to vskutku děsózní, jak dokáží lidi soudit, ale copak někdo může odsoudit uku vždyť je to děťátko (ano spoustukrát sem se dozvěděla, že je to vlastně dítě od kytary)- jak se asi pozná jestli je vaše kytara devče nebo kluk?Aby se pak totiž člověk bál, že mu kytara porodí uku a chudinka na to třeba bude příliš mladá a matky samoživitelky to nemají jednoduché...:/ je pak tedy určitě jednodušší mít kytaráka ten vám totiž uku určitě neporodí, ale možná se můžete na uke domluvit s někým kdo má kytaru ženského pohlaví, ale kupříkladu já mám jednu kytaru na špásování moc starou a druhou radši ke kytarákům ani nepouštím protože už takhle jedno uku mám a to moje by moc žárlilo  určitě by bylo na protest pořád rozladěné a to víte...to je věc nemilá to se pak člověk pořád snaží naladit ke svému milovanému nástroji a ono to nejde a nejde >.< a proč? Protože zatvrzele odmítá spolupracovat takové vzpurné ukulele to je záležitost mrzutá můžete dělat cokoliv a ono vás bude mít akorát tak na struně.. Ráda bych vám nějak poradila co s tím, ale ono jde tak maximálně ho naladit trochu výš a pak čekat až se přizpůsobí teplotě kde ste, ale jinak ho položte a nechte ho vychladnout a přiměte ho ať se stydí, že vám dělá scény...

Co mě to napadlo?

Co mě to proboha napadlo? (ne nadpis není stejný jako první věta O.o je tam proboha, aby se to celé umocnilo...) Otázka co mi teď zní v hlavě a odpověď nikde...Abych to osvětlila moje vlohy k pravopisu jsou mizerné a mizivé a zhruba tak je to i s citem pro sloh, ale i přesto jsem psala vždycky moc ráda...jak záhady hodné, že? A další důvod pro tuhle otázku je o čem? o čem chci vlastně psát? Já vlastně totiž nevím protože já mám ráda neskutečně moc věcí a spoustu maličkostí, ale nebojte mám ráda i některé velikosti..Takže uvidíme, jak dlouho mi tohle přesvědčení o tom, že budu psát blog a jinak do teď sem byla uplně blog panna- ani jeden blog o ponících když mi bylo deset..:D takže tohle je můj první blog o blbostech :)
Páni, dámové a jiné stvořeníčka děkuji vám za pozornost :3